Naděje v Brně: INDRC a Accace pomáhaly v domově pro seniory se zvláštním režimem

Autor: Karolina Svobodova, Dobrovolník INDRC

International Neurodegenerative Disorders Research Center (INDRC) a společnost Accace spojily síly a vyrazily společně pomáhat do domova pro seniory, který se zaměřujeme na péči o lidi trpící Alzheimerovou chorobou a dalšími druhy demence. Nejen tak do ledajakého domova, ale do Naděje v brněnských Vinohradech, kde se místní obyvatelé cítí jako doma.

Na konci května se vydali zaměstnanci společnosti Accace pomáhat v domově se zvláštním režimem nesoucí kouzelné jméno Naděje. V obklopení zelené zahrady se zde pracovníci starají o seniory trpící nejen Alzheimerem. V budově se nachází také denní stacionář, který poskytuje služby a péči lidem, kteří potřebují během dne podporu, ale nevyžadují celodenní či pobytovou péči. Klienti se zapojují do nejrůznějších programů. Například v den, kdy se konal náš dobrovolnický den, se stali na celé dopoledne nadanými umělci a tvořili svá díla na vernisáž, která je čeká. Své mistrovské kousky jim pomáhaly tvořit i pomocnice z firmy Accace.

Krásný dobro den zahájil ředitel Naděje Jiří Valnoha. Z jeho slov jsme se dozvěděli, jak Naděje vznikla. A také, že pomáhá po celém Česku. „Jsme jedna z prvních neziskových organizací od roku 1989 u nás. Působíme téměř v celé České republice a pomáháme šesti skupinám potřebných lidí. Mezi ně patří ohrožené rodiny, děti, mládež, lidé bez domova, lidé s handicapem, lidé v dluhových pastích a také lidé ve stáří,“ uvedl. Na jeho slova navázala ředitelka INDCR Lenka Uldrijanová, která prozradila informace k aktuálnímu vývoji léků na Alzheimerovu nemoc i fungování vědeckého výzkumného ústavu INDCR.

Umění, zpěv, povídání i společná káva

Kromě tvoření uměleckých děl dobrovolnice trávily čas i s obyvateli domova. Užily si společné zpívání za doprovodu kytary a některé obyvatele zdejšího domova to doslova zvedlo ze židlí. Došlo i na veselé tanečky! Čas zbyl i na povídání, společné čtení, a především na poobědový šálek kávy. Ten si dobrovolnice vychutnaly u jednoho stolu v místním obýváku s klienty denního stacionáře. Byla tam cítit ta nejkrásnější atmosféra, atmosféra domova. A téma ke kávě? Právě! Klienti prozradili, čím se dříve živili. Seděl tak mezi námi voják, účetní, překladatelka či paní učitelka.

Domov dělají lidé. Ale i něco navíc

Zajímavostí domova, které si všimly všechny dobrovolnice, je jeho zařízení. Kouzelné tapety, starobylé hrnečky a dřevěný masivní nábytek. Zkrátka útulnost, která navozuje pocit teplého domova. Žádné sterilní nemocniční prostředí. Jako na návštěvě u babičky s dědou. „Snažíme se, aby se u nás klienti cítili jako doma. I proto je domov zařízen tak, aby působil teple a zkrátka domácky. Najdeme zde i několik věcí, které klientům připomínají jejich dětství,“ vysvětlila vedoucí domova Martina Walczysko.

Protože bylo vydařené jarní počasí, dobrovolnice strávily s klienty odpoledne v zahradě na čerstvém vzduchu. A potřebné byly i klobouky! Program celého dobrovolnického dne myslel i na péči o zahradu, i když nejvíce času jsme všichni strávili zkrátka spolu.