Je to blízko. Martin Tolar má pilulku na alzheimera a radí, jak si zařídit dlouhý zdravý život
Michael Mareš
Redaktor
7. 6. 2024 10:07 
21 min. čtení
Martin Tolar pracoval v několika farmaceutických a biotechnologických společnostech včetně Pfizeru.
Foto: Alzheon
To nejlepší, co můžete pro svůj mozek udělat, je dobře spát, hodně se hýbat a občas nejíst, říká zakladatel společnosti Alzheon. Ta se blíží k přelomovému momentu – uvedení léku na Alzheimerovu chorobu na trh. Vypadá to na totální game changer a nakonec by z něho mělo profitovat i Česko.
Vybral útulnou kavárnu poblíž slavné Kendall Square, hlavního světového centra biotechnologií ležícího přes řeku od centra Bostonu, a u kasy si poručil dvojité espresso. Doprovodil to trošku provinilou grimasou. „Už jsem měl dneska čtyři,“ pronesl Martin Tolar. Možná je to kofein, možná jeho vědecko-podnikatelská mise, co mu vlévá energii do žil. Naše dvouhodinové odpolední povídání vklínil do svého nabitého programu – předtím měl přednášku pro krajany a poté večeři s ministerskou delegací z Česka.
To, co Tolar dělá, je výjimečný počin nejen z českého, ale i světového pohledu. Se svou společností Alzheon dokončuje vývoj léku na léčbu a prevenci Alzheimerovy choroby, která devastuje mozek stovkám milionů lidí po celém světě. „Když žijete dost dlouho, tak dostanete alzheimera. Tak to prostě je. Je to bohužel jen otázka věku. V podstatě z toho není úniku,“ říká muž, který vystudoval počítačové vědy a medicínu v Česku a byl jedním ze studentských lídrů sametové revoluce. Pak odešel do USA studovat neurovědy, vedl klinický vývoj a byznys ve Pfizeru, učil na univerzitě Yale a také založil a řídil řadu biotechnologických a technologických firem v San Francisku a Bostonu.
Dnes v Alzheonu řídí tým 200 lidí s hlavním sídlem ve Framinghamu nedaleko Bostonu. Je to trochu schovaný (polo)český jednorožec – tedy progresivní firma s hodnotou přes miliardu dolarů. Po 11 letech příprav, vývoje, schvalování a testování Alzheon se svým lékem finišuje třetí fázi klinické studie s cílem dokončit registraci léku. Je to pilulka s označením ALZ-801. „Když všechno dobře dopadne, tak budeme mít příští rok lék na trhu,“ říká.
Takže už je lék fyzicky hotový?
Ano, kdybychom byli u nás v kancelářích, tak vám mohu pilulku ukázat. Ještě probíhají klinické studie, ale lék už máme několik let. Onehdy jsem ji ukazoval jednomu miliardáři, který do nás chce investovat, a jako u mnoha ostatních návštěvníků to vypadalo, jako by nám ji chtěl šlohnout. (smích)
Proč?
Protože s alzheimerem se osobně setkal skoro každý, a tak se k léčbě upíná spousta lidí. Alzheimeru se ve stáří prakticky nedá vyhnout. Jakmile se dožijete vyššího věku, tak je riziko obrovské. Podívejte se na současné americké prezidentské volby. Tam hrají kognitivní schopnosti a možná i přímo alzheimer zásadní roli. O jednom kandidátovi – Joe Bidenovi – se už dlouho říká, že má příznaky kognitivní poruchy a naše pilulka by mu možná mohla pomoci. A Donald Trump už jen věkem od toho také není moc daleko. V 80 letech věku má přibližně třetina lidí už klinickou, a tedy terminální fázi nemoci. Stačí se podívat na některá televizní vystoupení kandidátů, aby člověk měl obavu, jak budou zvládat svoji mimořádně náročnou funkci. Je už mnoho podobných příkladů, jako bývalý americký prezident Ronald Reagan nebo Margaret Thatcherová, kterým nemoc začala, když byli ještě ve svých politických funkcích, ale pak strávili dalších deset let v ústavu.
Vy byste Bidenovi dokázali pomoct?
Náš lék je stále ve výzkumné fázi a teď právě dokončujeme naši poslední studii. Ale ty předchozí ukázaly, že se stav nemocných stabilizuje a u některých se dokonce i zlepšil. Lék zabraňuje degenerativnímu procesu v mozku, a má tedy za cíl brzdit zhoršování klinického stavu pacienta. V časných stadiích nemoci by potenciálně mohl i zabránit poškození a atrofování mozku. Poškozené části už se neobnoví, ale i pozastavení zhoršování stavu by mohlo mít obrovský společenský dopad, protože současné léčby dokážou jen zmírnit průběh nemoci asi o 30 procent.
Jak moc velkou obavu máte v tomto směru sám o sebe?
Neřeším to. Už jsme s mým týmem v Alzheonu vyřešili vědeckou problematiku alzheimera a ostatních neurodegenerativních chorob a teď máme historickou šanci vyvinout skutečně efektivní léčbu, která může pomoci milionům lidí. Takže jsem svou práci už odvedl a není tak důležité, jestli tu budu ještě dalších 40 let, nebo ne. Něco jiného je, když máte stále jen velké sny a všechno ještě před sebou. Jasně že mám hodně nápadů a chtěl bych pár věcí vybudovat, ale v tomhle ohledu se nemusíte bát jen alzheimera. Za hodinu vás může porazit autobus…
Ale také vám nemusí být přes 80 let jako Bidenovi, alzheimer se vás může týkat už v polovičním věku. A to mě jako čerstvého čtyřicátníka děsí.
Pokud nemáte další rizikové faktory, tak okolo čtyřicítky začínají změny a poškozování mozku. Už v tomhle věku je také dobré se podívat na pár důležitých informací. Měl alzheimera někdo ve vaší rodině? Genetika je zásadní ukazatel. Když jsem přišel do Ameriky, udělal jsem svůj doktorát na biologii a roli genu, který se jmenuje apolipoprotein E4 – a vyskytuje se u dvou třetin lidí s alzheimerem. Každý pátý člověk v této kavárně ho má… A když ho máte, vaše tělo není schopné správně čistit toxiny, které se tvoří v mozku, a specificky toxin, který vede k Alzheimerově chorobě. Důvod vzniku neurodegenerativních nemocí je v podstatě ztráta schopnosti čistit mozek. Náš mozek je nejvíce metabolicky aktivní orgán a spálí asi 20 procent naší energie v těle, přestože zaujímá jen dvě procenta váhy těla. Proto kvůli vysokému metabolismu mozku vyprodukujeme každý rok asi 1,5 kilogramu toxinů a zplodin. A když se začnou toxiny akumulovat, tak poškodí mozek.
Martin Tolar pracoval v několika farmaceutických a biotechnologických společnostech včetně Pfizeru.
Foto: Alzheon
Jak zjistím, že ten gen mám?
Ze slin, dneska to jde snadno. Stojí to jen pár stovek dolarů.
Neměly by to dělat pojišťovny jako podporu prevence?
Měly, ale problém je v tom, že by teď lidem říkaly: Máte dramaticky zvýšené riziko alzheimera, ale my na to nic nemáme a ani ještě nevíme, jak to léčit. Až bude lék, tak by lidé nad 40 let měli chodit na pravidelné kontroly, abychom nemoc dokázali včas odhalit a předcházet poškození mozku.
Nepochybně začnete na americkém trhu, za jak dlouho se dočká Evropa?
Zhruba s ročním zpožděním. Už se bavíme s Evropskou lékovou agenturou, která léky pro EU schvaluje, ale nemáme šanci to stíhat zároveň s Amerikou. Na obou stranách Atlantiku to jsou většinou dost přísné instituce, ale u amerického regulátora FDA už cítíme vstřícnost. Jediný lék, který je dostupný na americkém trhu, infuze monoklonálních protilátek, moc nefunguje a pacienti ho nechtějí, jelikož může způsobit edém mozku a krvácení do něj.
Váš lék nemá žádné nežádoucí účinky?
Na začátku léčby se u některých lidí může objevit mírné podráždění žaludku. To trvá jen pár dnů nebo týdnů, ale hlavně už víme u více než 3000 pacientů, že náš lék nezpůsobuje edémy mozku a krvácení do mozku.
Kolik bude stát?
To zatím nikdo neví a rozhodne se to až v momentu, kdy lék regulační orgány povolí. Pak nastane jednání s pojišťovnami. Ale lze říct, že téměř jakákoliv cena takového léku je pro společnost velmi pozitivní. Když víme, že půjde o miliony a možná i stovky milionů lidí, tak lék bude profitabilní i na nízké ceně. Lze předpokládat, že pacient nebude platit nic, protože ho uhradí pojišťovny. Musíte si uvědomit, že za rok se teď v USA utrácí 500 miliard dolarů na péči spojenou s Alzheimerovou chorobou. A tohle číslo jen poroste a odhaduje se, že se více než zdvojnásobí do roku 2050.
V čem je Alzheimerova choroba tak zákeřná?
V tom, že vás připraví o to nejcennější, co máte – vaše já, vaši osobnost a identitu. Je děsivé vidět, jak nemoc zaživa ničí vaše rodiče a příbuzné, které jste znal a miloval. Pacienti si to brzy sami neuvědomují, takže jim to tolik nevadí, ale ta destrukce, která poznamená a devastuje celou rodinu, je hrozná.
Jak nemoc postupuje?
Alzheimer lidem postupně ničí a zabíjí nervové buňky a odpojuje spojení v mozku, je to téměř jako odpojování a destrukce počítače, který máme v hlavě. Jinak mohou být pacienti úplně zdraví, ale postupně mentálně degradují až na úroveň malého dítěte. Ztrácejí veškeré kognitivní schopnosti – pamatovat si, rozpoznávat, rozhodovat se, komunikovat… a nastává úplné bílo.
Jaké jsou první příznaky?
Ztráta krátkodobé paměti. Nevíte, co se stalo před pěti minutami. Nemoc bez jakýchkoliv příznaků, tedy preklinicky, trvá dvacet až třicet let a klinické stadium, tedy to terminální, pak pět až osm. Pak se říká, že zemřeli na alzheimera, ale většinou jde o infekce, protože pacienti jsou imobilní a neschopní se o sebe starat.
Jsou západní společnosti připravené na nárůst počtu těchto pacientů?
Absolutně ne. Západní civilizace čelí dvěma kritickým trendům, které ovlivní naši blízkou budoucnost. Zaprvé se rodí velmi málo dětí, což je zásadní problém, protože rozvoj a fungování společnosti jsou postavené na tom, že čím víc lidí pracuje a spotřebovává, tím se tvoří ekonomický růst. A nejde jen o Západ, zrychlil třeba úbytek obyvatel Číny. A alzheimer je ten druhý trend, který s tím souvisí. Náklady na lékařskou péči jsou nezvládnutelné i pro ty nejrozvinutější země. O opravdu nemocného člověka se musí starat několik ošetřovatelů ve dne i v noci. Takové zdroje pro miliony pacientů nemáme a nikdy mít nebudeme.
V Česku přibývá alzheimer domů.
To je moc dobře, ale je to stále jen kapka v moři. V Česku je 135 tisíc lidí v terminálním stadiu nemoci a to číslo se podle odhadů zdvojnásobí do roku 2050. O většinu se starají rodiny, aspoň pokud to ještě dokážou. A u desetinásobku už alzheimer tiká v jejich mozku, tedy mají tu preklinickou fázi nemoci.
Jak velkým zlomem váš lék bude?
Alzheimer je nejdůležitější nevyřešený problém medicíny, s největším dopadem na celý svět. Proto do léčby velké farmaceutické firmy investovaly stovky miliard dolarů, ale dosud neuspěly. Navíc to většina z nich po neúspěších vzdala. Efektivní léčba může úplně změnit ekonomický a společenský dopad nemoci i náš přístup k léčbě neurodegenerativních nemocí mozku. A to je nejen alzheimer, ale také Parkinsonova choroba, amyotrofická laterální skleróza a další nemoci, které mají v současnosti největší dopad na lidské zdraví. Farmaceutické firmy ale moc dobře vědí, že takový lék je nejen důležitý, ale že řešení může mít kromě lidského zdraví i obrovskou ekonomickou hodnotu, a proto nám už dlouho tlučou na dveře.
I když to srovnáte s rakovinou?
Boj proti rakovině, který zahájil prezident Nixon v 70. letech, měl obrovský úspěch. Na spoustu druhů rakoviny – tedy zhoubného a nezhoubného bujení – teď už řešení máme a přežití se novými léčebnými postupy výrazně zlepšilo.
Pořád ale umírá spousta lidí. Loni mi v 33 letech zemřela sestra na nádor na mozku.
Bohužel jsou dvě výjimky: první je glioblastom, ten nejzhoubnější nádor mozku, a druhý karcinom pankreatu. Ale mnoho rakovin, jako na příklad dětská akutní leukemie, která byla dříve stoprocentně smrtelná, je dnes léčitelná.
Podle neurologa Martina Tolara je v Česku 135 tisíc lidí v terminálním stadiu Alzheimerovy nemoci.
Foto: Alzheon
Zpět k alzheimeru. Co mohu teď dělat pro to, abych ho nedostal nebo jeho nástup aspoň oddálil?
Problém Alzheimerovy nemoci je čištění toxinů z mozku a to nám umožňuje cévní systém, takže všechno, co pomůže dobrému fungování cév, působí jako prevence. Jsou to tedy klasické rady, které podporují správné fungování kardiovaskulárního systému: hýbat se, dobře jíst a dobře spát. Jenom ve spánku se čistí mozek od toxinů, a proto ořezávat spánek je velmi špatné. Spánek je také pro mozek jedno z nejaktivnějších období – veškeré události předchozího dne se konsolidují a ukládají a mozek pracuje daleko víc, než když se třeba díváte na televizi. Vlastně funguje jako pračka.
Jak dlouhý by měl být?
To je individuální, ale měli byste se cítit odpočatí, většina z nás potřebuje aspoň sedm až devět hodin. Nejdůležitější je hluboká fáze spánku, v němž čištění mozku právě probíhá. Spánková hygiena je stejně důležitá jako pohybová a duševní. Jde to ruku v ruce s tím, čemu se dnes říká longevity, tedy zdravá dlouhověkost.
Proč se snažit o co nejdelší život, když jednou přijde alzheimer a vygumuje vám mozek?
Cílem by měl být nejen co nejdelší zdravý, ale i aktivní život. To je obrovský rozdíl. Proto má snaha o prevenci a co nejzdravější životní styl smysl. Poslední studie například ukazují, že čím víc jste tělesně výkonnější, tím déle budete žít ve zdraví. Tečka. Říkám to proto, že většina věcí v životě a biologii není takhle přímočará. Jestli chodíte běhat, tak si k tomu pár kilometrů přidejte, protože to stojí za to. A je třeba začít hned teď!
Přidáváte si taky?
Ano, chodím běhat místo oběda. A miluju půst. Když nejíte, nastartujete svůj organismus i všechny jeho regenerativní a očistné funkce. Důvod, proč posty jsou součástí všech náboženství, je ten, že staré náboženské předpisy byly zároveň i zdravotní předpisy. Většinou nejím přes víkend a jen piju vodu. Jeden a půl nebo dva dny jsou pro mě ideální. Peter Attia, jeden z expertů na dlouhověkost, říká, že když děláte delší půst, třeba několik týdnů, tak začnete ztrácet svalovou hmotu a výsledek je kontraproduktivní. To je problém všech těch ozempiců a podobných léků na hubnutí – ztratíte svaly, a když přestanete lék užívat, tak váha vyletí zpět nahoru, ale už je to jenom tuk.
Neubírá vám půst na výkonnosti – fyzické i mentální?
Vůbec ne. Mozek nejlépe funguje na ketonech, což jsou právě produkty degradace tuků. To je ideální potrava pro mozek a dává to evolučně smysl, protože když jsme neměli přístup k potravě, tak jsme právě museli být nejbystřejší a nejvýkonnější, abychom něco rychle ulovili. Nejlepší, co pro mozek můžete udělat, je spát, hýbat se a občas nejíst. A samozřejmě stále platí první zákon biologie – use it or lose it! Čím více mozek používáte, tím lépe. Mozek je jako sval a je třeba ho stále trénovat, nebo začne rychle atrofovat.
Jak?
Studovat, učit se nové jazyky, zkoušet nové prostředí, novou práci. Aktivita nejlépe pomáhá trénovat a chránit mozek. Je důležité se neustále něco nového učit a nemusí to být za každou cenu formální vzdělávání. Prostě děláte nové věci, potkáváte nové lidi a řešíte problémy – jako třeba zakládaní nových společností. (smích)
Říká se, že mozek je nejméně probádaná část lidského těla. Souhlasíte?
Lidé si ani nedokážou představit, jak málo o něm víme. Přitom žijeme v době, kdy máme chytré systémy, které se dokážou samy učit. Vždy mě zajímala filozofie, porozumění tomu, kdo jsme a proč jsme, a to mě přivedlo ke studiu mozku a jeho fungování, tedy neurovědám. Na medicíně se naučíš, co se stane, když se část mozku poškodí, a tak jsem si myslel, že na Graduate School se dozvím, jak mozek opravdu funguje, jak se tvoří lidské vědomí a vidění okolního světa. Ale přes všechno úsilí tomu stále skoro vůbec nerozumíme, a až teď, s umělou inteligencí, se začínáme blížit k rozřešení.
Bojíte se příliš chytré umělé inteligence?
Spíš se bojím toho, že vůbec netušíme, co bude AI reálně chtít dělat. Říká se tomu alignment problem. Budou její zájmy v souladu s našimi? Jaký bude mít dopad na lidstvo přítomnost daleko chytřejšího systému, na který stále více spoléháme? Umělá inteligence už je všude, ale je to černá skříňka, takže nevíme, jak dochází k rozhodování. Problém AI je, že se může sama zlepšovat. Jak říká bývalý obchodní ředitel Googlu, jedna věc je nechat ji psát básničky, ale úplně jiná je naučit AI programovat, dát kontrolu nad našimi systémy a záležitostmi a pustit ji volně bez jakékoliv kontroly na triliony dat na internetu. ChatGPT je cool, ale padá z něj spoustu nesmyslů, říká se tomu halucinace. Nevíte, proč dává zrovna tenhle výsledek ani jak na to přišel. A přes to jasné nebezpečí lidstvo jen liknavě nastavuje mantinely, co všechno AI může.
„Všeho je teď v rozvinutých zemích moc a život je příliš jednoduchý a to nás zabíjí – my naopak potřebujeme jít ven, zaběhat si, potrápit si mozek a nejíst,“ tvrdí zakladatel Alzheonu.
Foto: HN – Honza Mudra
Vraťme se k Alzheonu – máte nějakou konkurenci?
Podařilo se nám vyřešit ty zásadní vědecké problémy Alzheimerovy choroby a samozřejmě pár firem na to teď navázalo, ale jsou stále v počátečních stadiích vývoje léků. Čtyři klíčové vědecké objevy Alzheonu nám umožnily porozumět nemoci a ukázaly cestu i ostatním k úspěšné léčbě. První objev je, co je toxin, který alzheimera způsobuje, a jak zabránit jeho tvoření. Druhý je spolehlivá diagnostika nemoci dlouho předtím, než pacienti mají příznaky. Třetí vědecký průlom je naše schopnost sledovat průběh nemoci a úspěšné léčby daleko předtím, než pacienti mají terminální fázi s klinickými příznaky. To dokážeme pomocí zobrazovacích technik a testů z krve. A čtvrtý objev je porozumění roli hlavního genetického rizikového faktoru pro Alzheimerovu nemoc, apolipoproteinu E4. Několik firem je v počátečním stadiu vývoje, ale v průměru trvá 14 let, než se z vědeckého nápadu dostanete k léku. To, co je pro mě opravdu nepochopitelné, je, že jsme to jediní přežili, a teď jsme v konečném stadiu vývoje zůstali skoro sami.
Investoři to oceňují. Loni vás v pátém kole financování (Series E) ocenili na 1,1 miliardy dolarů.
To, že můžeme pomoct tolika lidem, je pro nás úžasné. Nezapomínejte, že jsme začali u nás doma v kuchyni jako parta lékařů, vědců a výzkumníků, kteří chtěli najít řešení zdánlivě neřešitelného problému, na kterém všichni ztroskotali. Jestli to bude mít hodnotu x nebo y, náš život nezmění. Já opravdu nepotřebuji víc peněz. Vždyť víte, že ke všemu ještě hladovím o víkendu (smích). Problém moderního světa je hojnost a přebytek – takže my i naše zdraví potřebujeme daleko méně, ne více. Všeho je teď v rozvinutých zemích moc a život je příliš jednoduchý, a to nás zabíjí – my naopak potřebujeme jít ven, zaběhat si, potrápit si mozek a nejíst.
Neříkejte, že už nemáte v hlavě, co budete s balíkem peněz dělat, pokud firmu jednou prodáte.
Samozřejmě jsem o tom už dlouho přemýšlel a připravoval, jak by se jak finanční zdroje, tak úžasný tým, se kterým pracuji, daly využít. Budoucnost bude v kombinaci biologie a výpočetních technik. To mě baví a před Alzheonem jsem řídil jednu z prvních společností, která se zabývala analýzou celého lidského genomu. Tehdy to bylo o použití strojového učení, ale teď je nejzajímavější využití pokroku v AI na řešení problémů mozku, neefektivní medicíny a fungování ekonomiky i společnosti. Před několika lety jsem založil institut INDRC (International Neurodegenerative Disorders Research Center), který používá AI a další výpočetní techniky ke studiu zdravého i poškozeného mozku. Také jsem nedávno založil pár společností pro použití AI ve výzkumu neurodegenerativních nemocí a v medicíně.
Hrálo by v tom nějakou roli Česko?
Určitě by tam velká část peněz směřovala. Chci Česku pomoct, vyrostl jsem tam a mnoho se naučil, ale hlavně jsem tam stále doma, mám tam mnoho kamarádů i část rodiny. Bohužel, 30 let po revoluci jsme stále subdodavatelská ekonomika a nejdeme správným směrem. Turistický ruch je skvělá vizitka, ale skutečný rozvoj země je v technologiích. Musíme tomu ale vyjít vstříc. Kolik je u nás byrokracie a jak neefektivní a nepružný je náš právní systém… Braní to iniciativě, a to je ta největší devíza každé země. Například založení i vedení INDRC v Česku je stále boj, a proto také zakládám své nové společnosti v Delaware a jenom jejich pobočky jsou v Česku.
Co je ještě potřeba?
Pro úspěšné start-upy jsou zapotřebí jasný právní systém podporující iniciativu, špičková věda, přístup ke kapitálu a schopní a zkušení manažeři. Já tady v USA a po světě mám kontakty na více než 20 tisíc lidí, se kterými jsem pracoval – v medicíně, vědě, právních a investičních firmách, médiích, na Wall Street… Když studujete nebo pracujete v Americe, tak okolo sebe cítíte ten životní optimismus a nadšení pro nové věci a že se vám lidé i společnost opravdu snaží pomoct. To potřebujeme i v Česku. Spousta lidí do Ameriky přišla s jedním kufrem tak jako já – a museli se prosadit od nuly. To už je samo o sobě určitý sociální výběr, který právě dělá Ameriku Amerikou.
Jistě budu zakládat další společnosti v oblasti biotechnologií a AI. Teď jsme na prahu opravdového využití role výpočetních technologií v medicíně a ve výzkumu a vývoji mozku. A možná se konečně podaří můj sen, tedy pochopit, jak náš mozek funguje a kdo vlastně jsme. Nejdůležitější je ale najít ty správné lidi, s kterými lze pracovat, a projekty, do kterých lze investovat – a to už v Česku dělám posledních 10 let. Mám milion nápadů, na kterých bych mohl začít dělat hned zítra, ale napřed musím dotáhnout Alzheon. Něco jsem se ve světě naučil a chtěl bych to teď Česku vrátit. Cítím, že to potřebuje, protože stagnuje hlavně v oblasti technologií, které jsou ten hlavní motor ekonomického rozvoje v Americe i ve světě.
Proč myslíte?
Dan Svoboda, šéf českého McKinsey, se kterým si vždy v Bostonu sedneme na sushi, mi nedávno vyprávěl, jak Polsko roste ve srovnání s námi. Podle jeho analýzy je důvodem to, že tam nejsou žádní velcí miliardáři – bohatství se v Polsku nekoncentruje do rukou relativně malé skupinky lidí, pro které je hlavní cíl udržet si status quo. Proto je tam větší iniciativa, zdravá kompetice a potřeba vybudovat něco nového mnohem vyšší než u nás. V Česku je tato iniciativa potlačená, chtělo by to pestřejší zdroje kapitálu.
Zajímavá myšlenka.
Víte, znal jsem dobře Petra Kellnera, který také investoval do biotechnologií. Přijel za mnou do New Yorku a chtěl, abych mu pomohl se Sotiem(společnost PPF vyvíjející léky proti rakovině – pozn. red.). Udělal jsem podrobnou analýzu společností a ukázalo se, že ten technologický přístup nepřináší dostatečnou inovaci a nemá šanci zásadně změnit léčbu rakoviny prostaty, což nerad slyšel. V Seattlu byla společnost Dendreon, která dělala prakticky to samé už před 10 lety a komerčně selhala. Přitom víte, co se dá dokázat s miliardou dolarů? My jsme do Alzheonu investovali jen pár stovek milionů…
Rozumím správně, že by to chtělo méně multimiliardářů?
Soutěživost a určitá rozdrobenost kapitálu je pro společnost velmi prospěšná. Stejný problém řešila Amerika na počátku 20. století a prezident Teddy Roosevelt tehdy využil Sherman Antitrust Act, aby rozbil velké společnosti, které brzdily ekonomický rozvoj. Když chcete vybudovat něco opravdu originálního a světového, tak je lepší mít stovky a tisíce menších hráčů. Kapitalismus funguje hlavně díky nelítostné soutěži. A v Česku je tato soutěž a nezbytnost se prosadit v zemi i ve světě stále malá.
V určitou chvíli kapitál potřebujete, ale na začátku stačí dobrý nápad a pár schopných odvážných lidí – to jsme ukázali v Alzheonu i mých jiných společnostech. Pro mezinárodní investory jsme stále nepřehledná periferie, a proto je domácí soutěživý kapitál velmi důležitý, aby vykřesal tu správnou jiskru, která může mít i světový dopad.
Zkusme to zakončit pozitivně: Co vidíte jako českou výhodu?
V Česku máme obrovskou spoustu schopných, nadaných a technicky i byznysově zaměřených lidí, setkávám se s nimi každý den na mých projektech. Univerzity však stále nejsou připravené na propojení s byznysem a efektivní přípravu manažerů pro 21. století. Mým cílem vždy bylo pomoci vybudovat venture kapitálový ekosystém v Česku, proto jsem sem převedl tolik svých projektů. Teď je důležité mít pár úspěšných firem, kde se lidi naučí byznysové a rozvojové know-how, naberou dech, schopnosti a postaví své vlastní společnosti. Tak se nejlépe začne nabalovat ta správná sněhová koule a brzy z ní jistě bude i lavina.
Listopadový lídr ve skalách
Martin Tolar (60) vystudoval počítačové vědy, medicínu, a když byl v pátém ročníku, zahýbaly Československem dějiny. A on byl jejich přímým aktérem. Vedle Martina Mejstříka či Šimona Pánka zorganizoval studentský stávkový výbor během listopadových událostí roku 1989. „Bylo nás asi deset, kteří jsme to tenkrát rozjeli. Vůbec jsme netušili, jak to skončí. Mohly na nás najet tanky a bylo by,“ vzpomíná.
Po roce 1989 byl Tolar na křižovatce – nechtěl už dělat politiku a chtěl poznat svět a něco se naučit. Přiletěl na studium neurověd do New Yorku s 50 dolary v kapse a prakticky žádnou angličtinou. Musel se snažit, na Graduate School měl za tři měsíce první zkoušku. „Prostě jsem po hlavě skočil a musel velmi rychle začít plavat. Až když jste v takové situaci, tak poznáte, co ve vás skutečně je.“
Když se usadil, přesvědčil k přesunu do Ameriky i své rodiče. Oba pracovali v české Akademii věd a v USA to dobře znali – v době Pražského jara po dokončení medicíny Tolar starší studoval tkáňové kultury na newyorské Columbia University a Tolarová jako expertka na klinickou genetiku na Havaji – kvůli tamní výpočetní kapacitě. Dnes je jim 82 a 81 let a jsou z nich profesoři na univerzitě v San Francisku.
Jejich syn, který jako odborný asistent učil na Yaleově univerzitě a pracoval v několika farmaceutických a biotechnologických společnostech včetně Pfizeru, zakotvil na východním pobřeží USA. V roce 2013 v Bostonu založil společnost Alzheon, která se věnuje vývoji léků na Alzheimerovu chorobu a další neurodegenerativní onemocnění. S vývojem diagnostického testu Alzheon spolupracuje s pražským Ústavem organické chemie a biochemie.
Když zrovna „nezachraňuje svět před alzheimerem“ (tak mi to napůl v žertu napsal v SMS), vyráží si odpočinout na sever od New Yorku – do Shawangunk Mountains, blízko resortu Mohonk. „Na lezení mě baví pocit naprostého soustředění a odhodlání, když visíte za dva prsty někde nahoře a pod vámi je osmdesát, sto metrů nic,“ říká. „Moje představenstvo by asi nebylo moc rádo, kdyby to viděli, ale horolezení je ve srovnání se založením nové společnosti docela bezpečné, když víš, co děláš.“
